Zápisky z cest 2. díl
První díl reportáže naleznete zde: Koupání ve dvou mořích
Bahno sem bahno tam, bahno, kam se podívám…
Léčivé bahno laguny Mar Menor je vyhlášené, tak hned druhý den ráno po našem příjezdu na španělský „rukáv“ vyrážím po snídani směr léčivé bahno. Beru si raději starší plavky, ručník, boty do vody a žínku. Vydávám se pěšky po pláží laguny k Jelenímu ostrovu. Trvá mi to asi 20 minut pohodové chůze, kterou si zpestřuji občasným brouzdáním.
Když dojdu k místu, odkud se dá přebrodit k ostrovu, potkávám několik osob pomazaných bahnem. Vypadají legračně, jako oživlé sochy. Jedna z těch soch mě pozdraví. Překvapeně se otočím a zjišťuji, že je to paní, se kterou jsem si včera povídala u večeře. Směje se: „Taky za bahnem?“ Když se smíchem pokývám hlavou, poradí mi: „Pokud se nechcete brodit, bahno je i tady u břehu,“ a ukáže k místu, kde jedna starší paní, po kolena ve vodě zrovna nabírá bahno ze dna laguny. „Naberete si, pomažete se a necháte zaschnout – to trvá tak půl hodiny, pak bahno můžete smýt“, dodává.
Jelení ostrov
Přítomnost bahna takhle blízko u břehu je lákavá, ale já se těšila, že se podívám na Jelení ostrov, tak jsem rozhodnutá, že se přebrodím. Jiná cesta na ostrov nevede, je chráněnou rezervací, kde hnízdí vzácné druhy mořských ptáků. Kdysi tam dokonce vedla cesta a na ostrov se dalo dostat suchou nohou, ale kvůli turistům, kteří na ostrov hojně za bahnem jezdili a narušovali místní ekosystém, se cesta rozbagrovala a zástupy turistů ustaly. Na ostrov se nyní tedy může, bahno je zdarma, ale musíte vyvinout trochu úsilí se tam dostat a na ostrově není žádné zázemí, toalety nebo občerstvení, je tam jenom příroda a mořští ptáci.
Nazouvám si boty do vody a vyrážím. Ze začátku jsou na dně drobné kameny, ale pak už je dno hlavně písčité. Voda je neuvěřitelně průzračná a mám ji maximálně nad kolena. Zhruba po 200 metrech stojím na ostrově a vydávám se po pěšině vlevo podél břehu, v dálce už vidím další zabahněné postavy. Nad hlavou mi létají krásní mořští racci, právě totiž hnízdí a moje přítomnost jim asi vadí, tak mě varují hlasitým křikem.
Pro mě je to každopádně zážitek si z takové blízkosti prohlédnout tak impozantní ptáky. Po chvíli mě vesele zdraví skupina asi 15 Čechů, někteří se na břehu teprve mažou bahnem a jiní se už sluní s nanesenou léčivou vrstvou. Nálada je tu pohodová a veselá, aby také ne… Když se skupina seniorů – mužů i žen, malých, velkých, tlustých, tenkých namaže bahnem, to je moment, kdy padají bariéry a navazují se nová přátelství.
Až na to smývání… ale zase se utuží vztahy
Bahno je skoro černé, hladké a není problém ho ze dna laguny vydolovat. Když ho na sebe mažu, je cítit trochu po síře a je tak poznat, že je vulkanického původu. Pomáhá na kožní potíže jako jsou ekzémy a lupenka, ale i na kloubní, jako je třeba artróza, tak nezapomínám hlavně na kolena, lokty a hřbety rukou. Po zaschnutí na sluníčku mění bahno barvu na světle šedou a já se jdu ponořit do vody, čekám, že se samo odmočí, ale pevně drží. Přichází tak na řadu moje žínka, i tak musím pořádně zabrat, abych bahno ze sebe smyla. Se zády to je trochu problém, tak tady za všeobecného veselí jeden druhému navzájem pomáháme smýt zbytky bahna ze zad. Na bahenní seance chodím od té doby pravidelně každý den po snídani.
Lázně San Pedro del Pinatar – solná říčka a plameňáci
Své bahenní zážitky se rozhoduji rozšířit na výletu do bahenních lázní pod širým nebem – San Pedro del Pinatar, které stojí na vzdálenějším břehu laguny Mar Menor. Kromě kvalitního bahna, je tam také solná říčka, která vytéká z místních salin a ve které je možné se koupat.
Když vystupuji z autobusu v San Padro del Pinatar, zaujme mě velké množství růžových a bílých bójek v laguně, když přijdu blíže, zjišťuji, že to nejsou bójky, ale plameňáci, kteří s hlavou pod vodou hledají v laguně a místních salinách něco k snědku.
V bezprostřední blízkosti plameňáků a salin jsou bahenní lázně se solnou říčkou. Ponořím se do její husté a slané vody, pak se namažu bahnem a při smývání pozoruji, jak se kolem mne nedaleko prochází skupinka plameňáků.
Café asiático
Ještě se stihnu vykoupat v laguně a pak si společně všichni jdeme za všeobecného veselí sednout do místní kavárny na místní specialitu – café asiático, což je místní speciální káva s bylinným likérem, brandy, kondenzovaným mlékem a skořicí. Navzdory zvláštnímu složení chutná opravdu skvěle.
Popíjíme, pozorujeme plameňáky a já si uvědomím, že mám neuvěřitelně jemnou a vláčnou kůži, jako kdybych právě omládla o dvacet let – nevím, jestli je tím tajemstvím solná říčka s léčivým bahnem, skvělá nálada nebo místní speciální káva. Nejspíše asi kombinace všeho a na tom vlastně ani nezáleží…
Je mi tu skvěle a laguna Mar Menor mi přirostla k srdci, našla jsem si nové přátele a vím, že se sem zase brzy vrátím.
Klientka Barbora