K protinožcům jsem se chtěla podívat od dětství. Maminka mi vždy zpívala: večer přijel do přístavu parník až z Tasmánie, každý dobrý námořník se téhle noci opije…
Život, ale stále šel pracovními cestami a před rokem 89 se stejně dalo jen snít. Pak jsme s dětmi nejdříve objížděli země dosažitelné autem – o krásách tohoto cestování až někdy jindy. Od roku 94 mi práce zase nedovolila delší dovolenou než 7-10 dnů, a tak když se přiblížil čas mých třetích – sátin jsem si řekla teď, nebo nikdy. V Tasmánii žijí čerti, v Austrálii jsou hadi, volba tedy padla na Nový Zéland.
Na internetu jsem našla zájezd ve vhodný termín s CK příhodného jména Delfín, navíc pro 55+. Devatenáctidenní zájezd pokrýval celý Nový Zéland od Aucklandu na severním po Christchurch na jižním ostrově. Obsahoval i množství treků po národních parcích a sliboval nevšední zážitky v překrásné krajině.
V bedekrech jsem se dočetla o přísném zákazu dovozu potravin, prachu na botách–ve snaze uchránit panenskou přírodu od zamoření agresivními rostlinami (kopřivy ani bolševník tam opravdu nejsou). Odjížděla jsem tedy náležitě poučena, leč jak se ukázalo nedostatečně bdělá. Ve snaze předejít nachlazení jsem na cestu přibalila přírodní vitaminy v podobě jablka a citronu. Po operaci páteře nesmím nosit nic těžkého, tak jsem jako příruční zavazadlo zvolila plátěnou nic nevážící tašku pro věci nutné na přespání a převlečení v Dubaji během 2denního letu.
Viry mne naštěstí nepřepadly, a tak jsem v letadle snědla jablko. Na malý kulatý citron, který se mezitím propadl mezi věci jsem zapomněla jak na smrt. Plna šťastného očekávání jsem bezelstně prošla poslední rentgenovou kontrolou na letišti v Aucklandu. Plátěná taška byla podrobena ruční kontrole fešáckým starším celníkem a ten k mému údivu vytáhl z jejích útrob malý, krásný, kulatý, zlatý citronek.
Pán tázavě zdvihl obočí, omluvně pokrčil rameny a předmět doličný předal podstatně mladší, leč naprosto nekompromisní úřednici. Marné byly mé lámané výmluvy na sklerózu, spěch, stáří, nevyspání. Ortel byl jasný 400 NZ dolarů.
A tak jsem svoji cestu začala nejdražším zlatým citronkem, který mi ani nedali sníst. Přesto mi to krásné zážitky nedokázalo pokazit. Jestli mi zdraví dovolí, chtěla bych si to zopakovat. Tentokrát ale raději dovezu viry-těch bylo u kýchajících pasažérů dost, ale pokuty se za ně neplatí.
Autorkou článku je klientka CK Delfín travel paní MUDr. Eva Dřímalová, Foto: shutterstock.com
Více o zájezdu na Nový Zéland najdete na stránce: Nový Zéland 55+ – Výprava do Středozemě.
